Poruchy osobnosti

Česká psychiatrie mezitím prošla reformou. Vznikly komunitní služby, centra duševního zdraví a nové modely péče.

Přesto jsou v psychiatrických nemocnicích stále lidé hospitalizovaní dlouhodobě a další se do akutní a lůžkové péče opakovaně vracejí.

Jednou z hypotéz, kterou chceme prověřit, je, jakou roli v této skupině hrají lidé s poruchami osobnosti.

Ne jako hotovou odpověď. Jako otázku, kterou stojí za to konečně prozkoumat.

Máme specializované přístupy, například DBT. Jenže ne každý se k nim dostane. Kapacity jsou omezené a mezi krizí, hospitalizací a dlouhodobější specializovanou léčbou může zůstat prostor, kterému zatím příliš nerozumíme.

Co se v něm děje?

Co člověk potřebuje po propuštění? Kde se spolupráce rozpadá? Co předchází další krizi? A proč se část lidí znovu vrací tam, odkud právě odešla?

Nechceme předem rozhodnout, že odpovědí je nová služba. Nejdřív chceme vidět celou cestu.

Projekt chceme dělat ve spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí Brno v Černovicích, Psychiatrickou klinikou FN Brno a Práhem jižní Morava.

Každé z těchto míst vidí jinou část stejného příběhu. Nemocnice chvíli, kdy je člověku nejhůř. Ambulantní a specializovaná péče další část léčby. Komunitní služba to, co se děje po návratu do běžného života.

Člověk se zkušeností ale zná všechny tyto přechody najednou.

Právě proto chceme jeho cestu rekonstruovat tak, jak skutečně proběhla – ne podle toho, jak by podle systému probíhat měla.

Chceme je zapojit už ve chvíli, kdy budeme rozhodovat, na co se vlastně ptát.

Budou s námi interpretovat zjištění, vybírat místa, která stojí za změnu, a podílet se na návrhu i testování řešení.

To je pro tenhle projekt podstatné. U poruch osobnosti totiž může být rozdíl mezi tím, jak stejnou situaci popisuje člověk a jak ji chápe odborník, sám o sobě důležitým zjištěním.

A právě tam může být něco, co dnes přehlížíme.

To zatím nechceme rozhodnout.

Nejdřív potřebujeme zjistit, kde je skutečný problém.

Možná leží po propuštění z nemocnice. Možná před vstupem do specializované léčby. Možná v tom, jak jsou nastavené podmínky spolupráce. Možná úplně jinde.

Výzkum proto začne mapou současné zkušenosti – lidí s poruchou osobnosti i profesionálů kolem nich.

Z ní vybereme několik míst, kde dává smysl něco změnit. Společně navrhneme možné varianty a jednu z nich dostaneme až do podoby, kterou lze skutečně vyzkoušet.

Nechceme předem vědět, co postavíme. Chceme dobře vědět proč.

1923 → 1980 → 2022 → ?

Psychiatrie změnila způsob, jak poruchám osobnosti rozumí.

Teď chceme zjistit, jestli má podobně zásadní proměnou projít i péče.

Budoucnost je v duševním zdraví.

A budoucnost se designuje.